Filokecy
Konec světa
aneb jak se na to dívám já
Je 30. 12. 2005 a nevím, proč mě napadlo začít psát něco jako esej, nebo slohovou práci, nazývejme to, jak nám bude přáno, na toto téma "Konec světa". Na jedněch internetových stránkách, které ráda navštěvuji, se toto téma najednou objevilo a mě to dosti zaujalo. Možná už proto, že je to neustále omílané téma a pořád nikdo nenašel tu správnou odpověď na jednu, možná filozofickou, otázku - Kdy nastane konec našeho světa?
Ani nevím co s tímto cárem papíru, až ho vytisknu, budu dělat. Ale určitě vím, že mě celá tahle zatracená práce docela dobře odreaguje a já budu zase šťastná i při tom, že sem si strašně moc stýská po lidech co mám tak ráda a jelikož jsem se dozvěděla že vědci straší s tím že konec světa nastane v roce 2006, docela je mi líto, co jsem s těmi lidmi nestihla a že jsem se jim vlastně ani nestihla omluvit, za všechno to, co jsem jim kdy provedla.
Vím, že jsem se zatím vůbec nedostala k tomu, k čemu jsem se dostat chtěla, ale přeci jen, ne každá slohová práce nebo jakýkoliv esej, přeci vůbec nemusí odpovídat tomu, jak ho prezentuje jeho vlastní název. Já se k tomu časem určitě dostanu, ale zatím chci jen vyjádřit své myšlenky, protože pak se mi vždycky strašlivě moc uleví.
Jinak, právě jsem zjistila, že Vám tady pořád dokola vykládám coby - kdyby ale přitom ještě vůbec nevím jestli tohle to dám někdy někomu přečíst. Přeci jen by aspoň málo myšlenek mělo zůstat v utajení a nevím, jestli tahle moje myšlenka by také měla patřit do té tajné sekce mých dokumentů.
Teď bych se ale aspoň na chvíli měla přiblížit k tomu danému tématu, které jsem si tady zvolila. Tak, snad smrt a co bude dál, je dosti blízké konci světa. Přeci jen, až tenhle svět, o kterém všichni tvrdíme, že ho tak strašně nemáme rádi, ale přitom by ho nikdo z nás za nic jiného nevyměnil, skončí, všichni budeme mrtví, což je vlastně smrt. Takže tedy, smrt. Co to vlastně znamená? Já to nikdy nepochopila. Je to konec? Nebo snad začátek něčeho nového? Na to Vám já rozhodně neodpovím, ale můžu vám říci, nebo spíše jaksi vyjádřit své myšlenky.
Podle mého názoru, smrt není vlastně nic. Smrt je jen pouhý pojem, nebo slovo, ale nic nevyjadřuje. Vždyť nikdo z nás nikdy nebude vědět, co se s námi stane, až zemřeme. Protože po smrti prý už nikdo nevnímá. To ovšem taky nikdo potvrdit nemůže, protože nikdo z nás nebyl mrtví, tedy pokud neexistují jiné životy k čemuž se také později dostanu. Ale přeci jen, kdybych to vzala ze strany toho, co vlastně nevím a nikdy vědět nebudu, jen prostě můj odhad, smrt je vlastně ukončení jedné naší etapy ale začátek něčeho dalšího, možná hezčího než život, tady na Zemi. Ale přeci jen to nemusí být další život. Co když prostě jenom děláme to, co se říká mezi lidmi? Vzhlížíme na své drahé a nejcennější? A dá se to nazvat životem? Tyhle otázky mě napadají v mé mysli pořád, a stále se mi zdá, že čím víc se snažím, najít na ně odpověď, tím více jich ve své hlavě nacházím.
Je ale jedno, co vím jistě o smrti. Bude nás doprovázet na všech cestách, které v našem životě podnikneme. Protože ona číhá všude a pořád a jen čeká na tu správnou příležitost, které by se chopila a přibrala mě či Vás, do své sbírky. No, nějak, ani nevím, jak jsem se teď dostala k životu.
A zase si položme základní otázku, kterou mi asi tak před rokem položil můj učitel zeměpisu, co je to život? Tehdy jsem neuměla odpovědět a neumím ani teď. Je to jen pojem stejně jako smrt? Nebo je to snad děj, který probíhá? A pokud ano, co ten děj znamená? Co vyznačuje? Opět si můžeme položit mnoho otázek tohoto typu, ale stejně nám to nic nepomůže, protože nikdo nebude nikdy schopný říci: "Život, to je jen zrníčko v celém koloběhu." A pokud to někdo přeci jen řekne a já se toho dožiji, asi jediné, co si o tom muži nebo snad ženě pomyslím, bude to, že ten člověk je asi velký blázen když tohle může říci. Vždyť on nemůže ani tušit jestli má pravdu. S určitostí ale můžu já sama za sebe říci, že život, je něco co probíhá, probíhalo a probíhat vždycky bude, protože bez života by tahle země neměla žádný smysl.
Právě jsem se dostala k dalšímu tématu - Naše Země - co to je? Je to svět? Jak jí někdy nazýváme? Nebo jen pouhá planeta? Copak nikdo neví, jak vznikla? A co již zmiňovaný život na ní? Stvořil ho bůh, nebo snad Velký třesk, nebo jak se jmenuje ten děj o kterém pořád někde slýchám, ale přitom ho stejnak vůbec nechápu. Země je velmi široký pojem. Země, jako něco kde žijeme? Nebo snad Země jako místo, bez kterého bychom nepřežili. Nebo je snad Země opět jenom pojem? Tady může opět existovat mnoho otázek, na které nejsme schopni odpovědět. Ale vím s určitostí, že pokud Země není jen pouhý pojem, znamená to pro nás, lidi, mnohé.
K lidem, které jsem "nakousla" bych nerada něco říkala. Vždyť bych tím zpochybňovala existenci sebe samotné a to opravdu nemám v úmyslu. Ale co jiného mám říci? Vždyť mluvím vlastně já? To je další z těch miliónů otázek které si kladu. Je snad někde vepsáno že dokážeme mluvit, dýchat, vidět? Jak to může někdo vědět? Co když mi vůbec nemluvíme a jen si to myslíme? Co když to všechno co píšu je jen moje pouhá iluze? Co když vlastně ani neexistuji, nejsem nic, jen pouhý výplod fantazie? Přijde mi to dosti praštěné a neuvěřitelné, ale přeci jen, co když je to pravda. Vždyť přeci nikde není psáno, že mi lidé jsme opravdová stvoření. Jak by to také mohl někdo s určitostí říci, když se ani neumíme domluvit na tom, jak jsme vlastně vznikli. Ale co když jsme nevznikli a byli tu pořád? Tahle teorie se nikde nerozebírá, ale mě přijde docela možná. Co když jsem tady ne Zemi, nebo světě, pořád, odjakživa, jen se prostě vyvíjíme? Možná že nejsme vůbec z opic.
Nevím, na tyto otázky si netroufám odpovědět, protože je možné, že bych tím způsobila něco, co bych nechtěla. Že by se spustila další lavina otázek které si pořád kladu a neznám na ně odpověď.
Teď mě ale napadá, že jsem se ještě vůbec nedostala k tomu, k čemu jsem chtěla. Konec světa. To, co se možná stane a co ne. Jak může někdo předpokládat konec světa, když vlastně ani s určitostí neví, jestli vůbec nějaký konec někdy nastane. Vždyť přeci není jisté, že se to stane, přijde další Velký třesk II. a my zemřeme, nebo se z nás stane něco jiného, nového, co tady ještě nebylo. Možná se sem nastěhují mimozemšťané, o kterých také nikdo nic neví, a z naší planety kterou nyní obýváme mi zbude jen hromada strojů. Nebo je také možné, že to tady všechno začne od začátku. Vzniknou nové národy a všechno se bude opakovat, zase tady bude nějaká Velká Morava, Český stát, Rakousko - Uhersko, Československo a nakonec Česká republika, v které se právě nacházím. Možná, také divný pojem.
Myslím že jsem toho řekla dost, a ačkoliv to bylo jaksi o ničem, stejně Vám (nebo Ti - přeci jen nevím kdo si to čte) děkuji za pozornost. A doufám, že jsem Vás k smrti neunavila.
